Původ konfliktu o region, který se dá jednoduše nazvat Kašmír (složitě bychom mluvili o nezávislém státu Jammu a Kashmir, Aksai Chin, Trans-Korakoram, Azad Kashmir a Northern Areas) není vůbec těžké odhalit. Za současný vývoj a podobu konfliktu může naprosto jednoznačně velmi nešťastné stanovení hranic během dekolonizace Britské Indie. Pochopitelně tam do hry vstupuje nepřeberné množství dalších faktorů, které se větší či menší mírou podílely na těch jatkách, která se v Kašmíru odehrávala a stále odehrávají, ale kdyby se Sir Cyril Redcliff jen trochu víc zamyslel, bylo by ušetřeno mnoho životů. Ono by možná stačilo, kdyby v komisi vedené Redcliffem seděl i někdo jiný než samí právníci.
Celá tato nešťastná událost vedla k tomu, že majoritně muslimský region skončil v rukou hinduistických Indů a nikoliv muslimských Pákistánců. A jak už to my lidé umíme nejlépe, zástupci obou stran si jako možnost řešení této patové situace zvolili tu nejjednodušší, tedy brutální násilí a neustálé obviňování toho druhého. Vskutku elegantní. Zvláště pokud bereme v potaz, že v Kašmírském konfliktu spolu bojují strany tři, čtyři pokud počítáme i do všeho se vměšující Čínu. Za zmínku určitě stojí i to, že dvě ze tří, respektive tři ze čtyř, stran disponují jaderným arzenálem. Situace není ani náhodou srovnatelná s Kubánskou krizí, kdy měl prst na odpalovacím tlačítku jak Kennedy, tak Chruščov, ale kdyby se se situace skutečně vyhrotila, může dojít k nahrazení Indického subkontinentu za Indohimalájský záliv.
Vnitrostátní konflikty jsou problémové, mezinárodní konflikty dvou stran jsou extrémně problémové, konflikt více stran kdy každá chce něco úplně jiného, je pravděpodobně nevyřešitelný. A co vlastně jednotlivé strany požadují? Indie si nárokuje území Kašmíru jako neoddělitelnou součást svého území, které bylo Indii přiřknuto během dekolonizace. Pákistán si nárokuje území Kašmíru jako historickou a kulturní součást Pákistánu. A Kašmír už má obou zemí akorát po krk a chtěl by vlastní samostatný stát. Role Číny není úplně jasná, ale v současnosti se paktuje s Pákistánem a soupeření s Indií, významným spojencem Západu, se dá považovat za součást jejího geopolitického kódu.
Aby bylo jasno, konflikt není jen dokazováním dominance v regionu. Kontrola Kašmíru je důležitá pro všechny strany. V horském Kašmíru se nachází mnoho důležitých průsmyků a obecně se jedná o strategicky významný region. Co ale mnoho odborníků považuje za hlavní důvod sporu je řeka Indus. Pákistán by měl horní tok Indu opravdu moc rád pod kontrolou, jelikož 44 % jeho obyvatel pracuje v zemědělství, na němž je země závislá, a které je pro změnu závislé na Indu. Pro Indii by pak udržení a posílení moci v Kašmíru znamenalo mít nůž na pákistánské tepně. Vskutku nepříjemná situace pro dlouhodobého rivala. Z toho vyplývá, že nezávislý Kašmír se nelíbí ani jedné mocnosti. Pákistán by nemohl kontrolovat zavlažování svého území a nemohla by to dělat ani Indie. Přitom nezávislost Kašmíru vypadá v současnosti jako jediná možnost, jak tento nejdéle trvající mezinárodní konflikt současnosti vyřešit.
Pro rekapitulaci: každý chce něco jiného, až na románek mezi Pákistánem a Čínou se všichni vzájemně nenávidí a celé to martýrium má v pozadí atomové zbraně. Pokud ale celý konflikt rozložíme na prvočísla, tak odhalíme tu neuvěřitelnou tragédii lidských životů zmařených v tahanici o několik velehorských hřebenů, náhorních plošin a marihuanových polí. Běžnému Kašmířanovi je poměrně jedno, jestli mu vládne Pákistán, Indie nebo si vládne sám. Pro běžného Kašmířana je hlavní, aby za domem neměl minové pole a nad hlavou mu nesvištěly dávky z automatických zbraní.
Fotografie pochází z archivu autora a jsou dostupné pod licencí Creative Commons 4.0 SA
