Prezidentské volby v USA

V pondělí 1. 2. 2016 se obyvatelé Iowy sešli v komunitních centrech, školních tělocvičnách, případně uprostřed kukuřičných polí. Tam se  nahromadili do několika skupin, pak na sebe chvíli pokřikovali a v krajních případech se na konci házelo mincí. Potom šli všichni domů. A tomu se říká demokracie.

V Iowě se konal první caucus (česky členská schůze, což je dlouhé, nudné a obecně nepěkné), ve kterém Iowané řekli, koho by rádi viděli příští rok v Bílém domě. O víkendu se vyjádří i obyvatelé New Hampshire, ale použijí k tomu jinou metodu. Stejně jako to známe z českého prostředí, hodí New Hampshirané obálku s lístkem do urny. V tomto státě se tedy místo caucusu konají primárky. Což je pro všeobecné zkomplikování situace i hromadné označení všech těchto mini-voleb, které proběhnou před skutečnou volbou prezidenta.

Nominace pro prezidentské volby v USA se od těch českých zásadně liší. U nás vám ji obstarají buď skupiny senátorů či poslanců, nebo podpisové archy vhodně umístěné v pražských kavárnách nebo u pokladen v Lidlu. Podle převládající demografie voličů. Pokud se upíše 50 tisíc duší, je cesta na hrad otevřena. Po nominaci následuje rozdávání veselých placek, objíždění regionů a vystavování hlav a hesel na billboardy. O konečném úspěchu celé PR kampaně rozhodnou voliči naházením hlasů do uren. Když v prvním kole nikdo nezíská absolutní většinu, dva nejúspěšnější kandidáti si to rozdají ještě jednou.

Cesta do Bílého domu je o něco kostrbatější. Tedy pokud chcete být podporováni jedou ze dvou hlavních stran. A to chcete, protože jinak se vaše šance na oválnou pracovnu limitně blíží nule. Ne že by se neobjížděly státy a nerozdávaly placky, tam se toho zas tak moc neliší. Ale výběr kandidátů na prezidenta je řešen dosti odlišně. Před samotnou volbou probíhají již zmíněné primární volby. Ty se dělí na ještě dříve zmíněné primárky a caucusy, podle toho jestli se v nich hází hlasy v obálkách do uren, nebo jestli se shromažďuje v různých částech místnosti. Což by asi zasloužilo vysvětlit.

Caucus probíhá pro republikány a demokraty odděleně. Na začátku se voliči shromáždí v dostatečně velké místnosti a tam se rozdělí do skupin podle svého preferovaného kandidáta. V tuto chvíli nastane přemlouvání sousedů a všeobecná debata nad kvalitou jednotlivých kandidátů, po které se velikost skupin může změnit. Když jsou všichni spokojeně umístěni, tak se skupiny spočítají. Demokraté si to ještě dále komplikují a v případě že nějaký kandidát nezíská 15 % přítomných, je z cacusu vyřazen a jeho příznivci se musí přesunout nebo vzdát volby.

Státy, kde alespoň jedna strana vybírá kandidáta tou zaručeně zábavnější a zároveň i nepřesnější metodou – caucusem, jsou následující: Nevada, Aljaška, Americká Samoa, Colorado, Minnesota, Severní Dakota, Wyoming, Kansas, Kentucky, Maine, Havaj, Americké Panenské ostrovy, Idaho, Washington a Guam.

Primární volby dále běží ve třech režimech. Buď jsou otevřené, zavřené, nebo polootevřené. Otevřených voleb se může zúčastnit každý, bez ohledu na stranickou registraci, zatímco zavřená volba znamená, že pouze voliči registrovaní v dané straně mohou volit pro kandidáta této strany. Polootevřené volby dovolují nezávislým voličům hlasovat ve volbách jimi vybrané strany.

Z primárek tedy vzejde, koho by si lidé přáli vidět bojovat za svoji politickou stranu v následujících prezidentských volbách. A strana si je toho vědoma. Avšak názor občanů pro ni není nikterak závazný. Primární volby jsou vlastně jenom velký průzkum veřejného mínění. Nebyli v nich totiž zvoleni kandidáti, ale pouze delegáti, kteří by měli reprezentovat názor voličů na celostranickém sjezdu. Měli by. Ne všechni mají totiž povinnost řídit se výsledkem primárek. Pokud budou mít delegáti pocit, že volba neodpovídá stranických zájmům, mohou jít proti hlasu lidu a zvolit někoho jiného. Aby toho nebylo málo, na scénu zde vstupují i super delegáti. Ti reprezentují establishment strany a mohou představovat až 20 % všech delegátů. Všichni delegáti pak přímou volbou zvolí výsledného kandidáta dané strany.

Celý sjezd ale může být pouze formalita, jestliže všichni až na jednoho kandidáta souboj o nominaci během primárních voleb vzdají. Což závisí na výsledcích a je to poměrně běžná praxe. Rok 2016 ale zatím naznačuje, že by se mohlo jednat o vícehlavý souboj až do konce.

Kandidáti na prezidenta USA


Zdroje obrázků: Gage Skidmore (Donald a Ted) – dostupné pod CC BY-SA 2.0 a CC BY-SA 3.0

Berni a Hilary pochází z Public domain

One thought on “Prezidentské volby v USA”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *