Velmi ožehavé téma, které se teď stalo vskutku aktuální kvůli nově připravené Strategii romské integrace do roku 2020 a čerstvně vydané zprávě o naplňování Strategie boje proti sociálnímu vyloučení. Oba dokumenty klasicky rozpoutaly peklo v internetových diskuzích, a ačkoliv jsou mnohými vítány, většina lidí se k ním pravděpodobně staví odmítavě. Přitom se dá bez nadsázky odhadnout, že ta samá většina lidí zmíněné dokumenty ani neotevřela.
I když to mnozí dokáží jen těžko zkousnout, mít strategii integrace je zásadní a obecně dobrá věc. Ne nadarmo se říká, že pokud si u určitého problému nedokážeme po určité době na otázku „Zlepšilo se něco?“ odpovědět kladně, je na čase použít jiné metody. Není snad nutné zde vytahovat, že několik desetiletí segregace romskou problematiku nikterat nezlepšilo, naopak ji po klesající spirále probloubilo. Segregace problémy neřeší. Tečka. Je to potvrzené nejen z tuzemské zkušenosti, ale i ze zahraničí. Islamistická hnutí ve Velké Británii taky vznikala díky segregaci imigrantů z Pákistánu. Proto integrace je jediná možná cesta k řešení. Má ale jednu, nebo spíš dvě, velké překážky. Náladu ve společnosti a finančí náročnost.
Ve Španělsku měli ještě před krizí velmi úspěšné integrační programy. Sociální pracovníci intenzivně pracovali s jednotlivými rodinami, než se jim podařilo integrovat. Bylo to sice drahé, ale efektivní. Slovo drahé je zde ale nutné zdůraznit a říci, že je to vlastně jenom relativně drahé. Pokud je pro naší ekonomiku něco skutečně drahé, tak je to stále přetrvávající klientelismus, zejména ve veřejných zakázkách. Skrze tento byznys jsme utratili mnohem víc, než na sociální podpoře, integrařních programech a jiných prospěšných opatřeních. Označit ale viníky v toto kauze je mnohem obtížnější, než v případě romské problematiky. Možná i proto si naše společnost má potřebu ztělesňovat v někom jiným, dobře odlišitelným. V někom, kdo už je několik desetiletí odsouván na druhou kolej, částečně možná vlastní vinou, určitě ale špatně nastaveným systémem.
Zdroj úvodního obrázku: Děti Hrušova od Tamary Černé, CC BY-SA 3.0 via Wikimedia Commons – http://bit.ly/1OaIn9C
