Na první máj jsou rozkvetlé třešně pravděpodobně nejvyhledávanějším stromem. A třešně již dávno odkvetlé se tradičně slezou u Křižíkovy fontány, aby si zavzpomínaly na staré dobré časy, zanadávaly na současné poměry, podpořily mír a hrdě pozvedly rudé prapory. Lepší místo si každopádně vybrat nemohly. Fontána byla postavena podnikatelem a průmyslníkem Františkem Křižíkem a v současnosti její zchátralá visáž přesně reprezentovala přítomné komunisty.
Celý prostor fontány byl hlídán policisty a antikonfliktním týmem, protože akce nepřitahuje pozornost pouze příznivců ideologie, ale i odpůrců komunistů, kteří vítali přicházející a odcházející s transparenty připomínajícími zločiny komunismu. Nešetřili také srovnáním komunismu s nacismem. Paralela pro někoho možná až moc ostrá, ale určitě opodstatněná. Komunistické režimy prolily mnohem více krve než ty nacistické. A dokáže si někdo představit, že by se s podobnou pompou scházeli každoročně na Výstavišti náckové? Že by tam vyvěsili vlajky s hákenkrojcem a vzduchem by se nesla nacistická hesla a urážky adresované Židům? Asi těžko.
Setkání komunistů se přitom neslo přesně v tomto duchu. Tak jako ostatně všechno v poslední době se i tenhle Rudý manšaft viditelně radikalizoval. Srpů a kladiv tam bylo k vidění snad ještě víc než na veletrhu kutilů a dav se zásadně zdravil slovy „Čest práci!“ a oslovoval „soudruhu/soudružko“. Od řečníků na podiu pak zaznívaly různé protizápadní mantry, z nichž se na prvním místě nepochybně umístila pohádka o americké armádě okupující během druhé světové války západní Čechy. Protože před z východu přicházející Rudou armádou lidé vůbec nemuseli schovat své cennosti a mnohdy i sami sebe. Nikdo nemusel retušovat nakradené hodinky z rukou sovětských vojáků na válečných fotografiích. Komunistická továrna na pravdu je holt stále na požádání schopna plodit neobhajitelné postoje, které pokaždé sklidí strojově synchronizovaný potlesk od přítomných. Ať už od těch sedících v hledišti, nebo od těch korzujících kolem stánků s pivem, pálenkou nebo rukodělnými výrobky od soudružek z levicových klubů žen.
Ale všichni už jsme slyšeli ten argument, že brzo by těm polopravdám už neměl nikdo tleskat, protože se voličská základna KSČM nestačí obnovovat tak rychle, jak se odporoučí do věčných lovišť. Ale to je omyl. Oku demografa nemohlo uniknout, že zatímco tvrdé jádro příznivců má skutečně průměrný věk někde na konci cesty k prvnímu století, tak ale bylo okolí fontány plné mnohem mladších ročníků. Největším překvapením byl pak mladý pár, který by mohl jít z fleku strašit na Náplavku. A porevoluční vývoj volebních preferencí zatím také nepotvrdil postupnou ztrátu podpory. Fluktuace mezi deseti patnácti procenty možná, ale stagnace ne.
Počet a věkové složení přítomných byly pravděpodobně na celé akci to neděsivější. Bylo jich hodně a nemalá část z nich nezapadala do klasické škatulky voliče KSČM. A zbytek společnosti zatím nestačil na vnitřní progresivitu komunistů reagovat. Asi jsou stále bráni jako přežívající fosilie. Už by tu neměli být, ale z nějakého důvodu tu pořád jsou a nejlepší bude je prostě ignorovat. Však oni jednou zmizí. Nezmizeli. Nebo alespoň zatím ne. O to smutnější je fakt, že v Brně pochod 200 neonacistů blokovalo 2000 lidí (ať už máte názor na brněnskou blokádu jakýkoliv), zatímco v Praze přišlo komunistům připomenout, jaká zvěrstva jejich ideologie spáchala, jenom asi 30 lidí. A zatímco brněnská blokáda do teď vzbouzí vášně, slezina komunistů nikoho nezajímá. Prostě komáři jako každý rok obsadili pražské Výstaviště, a co má jako být. On to ale není jenom Zeman, kdo směřuje Česko do Putinovy náruče. Tak možná za rok soudruha Dolejše a jeho kamarády u Křižíkovy fontány překvapí víc lidí s názorem, že ten jejich komunismus je taky pěknej póvl.
Všechny mediální soubory pocházejí z archivu autora a jsou dostupné pod licencí CC BY-SA 4.0
