Psychologie chudoby

Chudoba je velmi komplikovaná, a ačkoliv se na ní dá nahlížet optikou nedostatečných příjmů, špatných životních podmínek nebo nedostatkem záchytných sítí či pojištění v případě krize, situace je mnohem komplexnější, pokud jsou brány v potaz psychologické aspekty chudoby.

Chudoba je vnímána jako převážně materiální a ekonomický nedostatek, a je proto znázorňována skrze ekonomické ukazatele. Nejčastěji je pak chudoba reprezentována příjmem v amerických dolarech na den (např. méně než 2,5 USD) nebo procentuální nerovností rozdělení zdrojů (HDP poloviny nejchudších zemí světa je menší než majetek sedmi nejbohatších lidí světa). Chudoba ale není charakterizována pouze nedostatečným příjmem nebo přerozdělením zdrojů, ale také nefunkčními institucemi, násilím a kriminalitou, špatnému přístupu ke zdravotní péči. A tyto viditelné a poměrně dobře měřitelné aspekty chudoby jsou doplněny o neviditelné psychologické aspekty, které na obyvatelstvo žijící v chudobě může mít v dlouhodobé perspektivě naprosto zdrcující dopady. Psychologie chudoby by také mohla být zásadním faktorem, který vysvětluje její přetrvání ve společnosti.

Chudoba totiž doslova mění způsob myšlení a vzorce chování u lidí, kteří jí jsou dlouhodobě vystaveni a není proto překvapivé, že ve společnosti převládá stereotyp, že si za svoji chudobu mohou sami. Vzorce chování jsou v tomto kontextu nejvíce ovlivněny stresem, který posléze výrazně snižuje ochotu riskovat, což snižuje šanci dostat se z chudoby. Chudé obyvatelstvo nedokáže upřednostnit vyšší výdělky za delší čas a raději volí nižší okamžitou odměnu. Tento efekt, označený jako time-discounting, se projevuje například tím, že neinvestují do dlouhodobých projektů, jako jsou vzdělání a pojištění, které vyžadují určité sebezapření v počáteční fázi a vyplatit se mohou až po delším časovém období. V chudém prostředí bývají obyvatelé často vystaveni tzv. „příjmovým šokům“, tedy náhlému snížení příjmů, a to celkem pochopitelně vede k preferenci okamžitého zisku před vyšším za delší dobu.  Přitom právě chudoba a s ní spojené hladiny stresového hormonu kortizolu ovlivňují sebeovládání chudých obyvatel takovým způsobem, že nedokážou odkládat uspokojení aktuálních potřeb a investovat tak do budoucnosti.

Psychologické náklady chudoby a psychologické benefity, ačkoliv mají silný vliv na její prevalenci nebo potlačení, nejsou brány v potaz v programech zaměřených na boj s chudobou. Je nutné uvažovat o psychologických proměnných jako o novém intervenčním cíli pro zmírnění chudoby. Zde ale vzniká otázka, zda tedy mířit intervence na chudobu, psychologii, nebo ekonomická rozhodnutí. Při přímých transferech peněz docházelo ke snížení kortizolu a jedná se tak o celkem úspěšné opatření, alespoň z určitého pohledu. Úspěšnější však byly intervence pomáhající měnit ekonomická rozhodnutí, kde se podporovalo spoření například rozdáváním kasiček. Největší příslib ale autoři vidí právě u intervencí zaměřených na psychologii chudoby, což ale zatím přineslo pouze omezené výsledky u lidí trpící depresí a chudoba ovlivňuje psychologii lidí i bez duševních chorob. Závěr je ale jasný, psychologické aspekty je nutné brát na vědomí při boji s chudobou.

Původní text:

HAUSHOFER, J., FEHR, E. (2014): On the psychology of poverty. Science, 344, č. 6816, s. 862–867.

Shrnutí poprvé publikováno v roce 2015

Úvodní obrázek pochází z archivu autora

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *